Blog.cz mě už nudí...frčím pryč...a kdo hledá, ten najde :)

Čas od času se za námi zavírá kapitola určité části života.

Pro mne to v nejbližší době bude studium na střední škole.

A tak uklízím a vyhazuji staré věci abych mohla udělat prostor těm novým. A jak tak uklízím najednou natrefím na svůj deníček. Deníček, který jsem si psala v období své puberty a to, když mi bylo 14 let.

Vzpomínky na první "rande" a na svůj první, dvouměsíční vztah. Je docela vtipné si to takhle po letech číst.

Sledovat vývoj prvního "vztahu" v životě 14ti letý holky je celkem vtipný. Od euforického počátku po smířený konec.

Pokračujeme. První vodnice a emotické výlevy o tom jak je život vůči všem nešťastně zamilovaným v mém okolí děsně nefér.

A spousta poznámek o své nejlepší kamarádce a o muži s parukou, o kterém tady není křivého slova( krom poznámky, že ho zabiju za němčinářku- nevím proč, důvod tady není), protože to tehdy byl můj brácha.

Prázdniny tady nejsou, nevím proč. Další listy začínají mým nástupem do deváté třídy a dušuju se, že jsem už citově vyspěla. ( Bože, to jsem tam doopravdy napsala?! :D )

Pak zase dlouho nic a jsme tu u konce deváté třídy ( Proč jsem tak přeskakovala? Měla jsem nudný život? :D ).

Ne, nemůžu pokračovat...byla jsem děsný emo...

Účelem tohoto článku bylo abych poukázala na tu změnu a svůj vývoj, ale prostě nemůžu.

Takže poučení - nepište si v pubertě deníky, protože až je budete číst po x letech budete si o sobě myslet fakt jenom to nejhoší :D

Objevená I.

Procházím ztemnělou ulicí,

starší slečnu tam obtěžovali panici.

Nohy kloužou mi po zmrzlé cestě,

ruce Tvé lepí se, v lineckém těstě.

Procházím se bez cíle, jen tak po venku.

Těším se na Tebe - na svou milenku.

Procházím zatracením, dobře to vím,

kam však až dojdu - to netuším.

Procházím tmavým průjezdem tunelu,

k Tobě má drahá, však již víc nepřijdu.

Procházíš ztemnělou ulicí,

za chvilku začnou Tě,

obtěžovat panici.

Objevená II.

KŘIČ!

VÍC!

MLČ!

PROČ?

poslouchej to ticho...